Jak na to

 

Při uplatňování pravidel Value Based Procurement (VBP) musí zadavatel nejprve dobře definovat své potřeby a očekávání a odpovědět si na otázku, kolik je ochoten za naplnění svých potřeb zaplatit. 

Dále je potřeba zvážit, jakým technickým způsobem lze v České republice a na Slovensku Value Based Procurement realizovat v souladu se Zákonem o zadávání veřejných zakázek č. 134/2016 Sb. a Zákonom o verejnom obstarávaní č. 343/2015 Z. z. 

Veřejnou zakázku v souladu s VBP lze realizovat za pomoci následujících procesních nástrojů:
 

1) Nepodkročitelné požadavky zadavatele 

  • Nastavení minimálních hodnot pro výrobky či služby, které musí být vždy splněné.
  • Nejčastěji se jedná o kvalifikační předpoklad, v některých případech o stanovení jiné zadávací podmínky.
  • Nesplnění minimálních požadavků automaticky vede k vyřazení nabídky. Kritéria proto musí být nastavena nediskriminačně a spíš na nižší úrovni.
  • Je vhodné jednotlivé požadavky kombinovat s technickými hodnotícími kritérii.
  • Nepodkročitelnými požadavky zadavatele mohou být například minimální přípustná pevnost materiálu, maximální nároky na údržbu, náročnost na počet obslužného personálu apod.

2) Technická hodnotící kritéria 

  • Přidělování bodů za vlastnosti, v nichž nabídka dosahuje vyšších než minimálně požadovaných parametrů.
  • Vhodně se doplňují s nepodkročitelnými požadavky zadavatele. Zadavatel vymezí minimální požadavek jako nízký práh účasti v zadávacím řízení, přičemž nabídce za překročení tohoto prahu v rámci hodnocení přiděluje body navíc.
  • Vždy je nutné bonifikovat pouze takové vlastnosti, které mají reálnou a odůvodnitelnou přidanou hodnotu pro zadavatele.
  • Lze stanovit také hranici maximálního počtu bodů. Pokud plnění překračuje tuto mez, nepřináší to již dodavateli další bonifikaci.
  • Výhodou technických hodnotících kritérií je nižší pravděpodobnost napadení zadávacích podmínek jako diskriminačních, vyšší množství podávaných nabídek, získání kvalitního plnění za rozumné ceny a kombinovatelnost s ostatními kritérii kvality.

3) Subjektivní hodnotící kritéria 

  • Hodnocení uživatelsky nejviditelnějších vlastností, prostor pro přizpůsobení se potřebám zadavatele.
  • Subjektivní kritéria nejsou měřitelná, proto musí být přesně definovaná, aby si uchazeč mohl udělat přesnou představu o očekávání zadavatele a byla zajištěna transparentnost.
  • Pro vymezení kritérií nelze používat neurčité pojmy jako „nejrealističtější“, „nejkvalitnější“, „nejdetailnější“, protože přesně nedefinují požadovanou funkcionalitu.
  • Zadavatel musí specifikovat své preference, ale zároveň nesmí být příliš detailní, aby zadání nesměřovalo ke konkrétnímu dodavateli nebo řešení a zůstala zachována hospodářská soutěž jednotlivých nabídek.
  • Je vhodné stanovit minimální a/nebo maximální hodnotu, zvlášť v případě, kdy kvalita zadavateli od určitého bodu další přidanou hodnotu negeneruje (např. zadavatel u nabídky kurzů požaduje různorodost lektorů, ale vyšší počet než 10 by již neměl příslušný efekt).
  • Subjektivní kritéria nejsou vhodná v situaci, kdy je dotčený trh výrazně heterogenní, a lze tedy identifikovat dostatečný počet objektivních hodnotících kritérií. 

4) Vzorky

  • Pokud zadavatel za účelem hodnocení požaduje vzorky, je nutné je dobře specifikovat, určit počet hodnotitelů a vymezit, jaké vlastnosti vzorku bude zadavatel preferovat.
  • Například lze hodnotit jednoduchost použití zdravotnického prostředku pracovníky při poskytování zdravotních služeb, přičemž členové komise jej otestují v provozu dle předem jasně vymezeného postupu a následně provedou zhodnocení, jak se jim s konkrétním zdravotnickým prostředkem pracovalo.
  • Také je možné hodnotit trhavost, tření, pevnost švů apod. Metoda ověření těchto vlastností musí být opět definována předem.
  • Zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje tzv. dvouobálkovou metodu, kdy nabídková cena nebo hodnota nákladů životního cyklu je obsažena v samostatné obálce. Hodnotící komise tak posuzuje vzorky bez toho, aniž by měla informace o jejich ceně. Zadavatel tak dosáhne větší psychologické nezávislosti členů komise a objektivnějšího výsledku. 

5) Náklady životního cyklu 

  • Hodnocení skutečné ekonomické nákladovosti
  • Jde o souhrn všech opakujících se či jednorázových nákladů po dobu životnosti daného produktu. Nejnižší nabídková cena totiž nemusí být v konečném důsledku nejlevnějším řešením. 
  • Kromě kupní ceny se do nákladů započítává také řada dalších položek:
    - vývoj
    - výroba
    - doprava
    - instalace a uvedení do provozu
    - provoz (spotřeba energie apod.)
    - údržba vč. pozáručního servisu a modernizace
    - mzdové náklady související s používáním předmětu plnění (např. opakované proškolení personálu)
    - náklady související s nemožností věc používat (např. výpůjčka/pronájem po dobu opravy)
    - skladování
    - likvidace (sběr a recyklace, environmentální externality spojené s výrobkem)
    - zůstatková hodnota produktu na konci jeho životnosti
    - související spotřební materiál
  • Hlavní výhodou hodnocení nákladů životního cyklu poptávaného produktu je výhodný poměr mezi kvalitou plnění a nabídkovou cenou, která odráží skutečné a nikoli pouze pořizovací náklady a reflektuje sociální a environmentální aspekty.
  • Na druhou stranou je tento přístup v prostředí českého a slovenského trhu málo využívanou variantou a klade zvýšené nároky na precizní zpracování zadávací dokumentace ve vztahu k určení metody na výpočet nákladů životního cyklu.  

6) Therapy Approach   

  • Kritérium léčebného efektu pro pacienta.
  • Nejlépe se uplatní při veřejných zakázkách na léčiva, zdravotnické potřeby a služby, kdy nezáleží jen na výši pořizovacích nákladů, ale je potřeba brát v potaz celkové náklady a především léčebné účinky a komfort pacienta.
  • V rámci tohoto přístupu se z hlediska časového a finančního a z pohledu komfortu pro pacienta hodnotí také úroveň péče o pacienta a léčebného procesu. Vedle nákladů se řeší např. efektivita, léčebný přínos, bolestivost, množství vpichů, životnost baterií kardiostimulátorů apod.
  • Výhodou terapeutického přístupu je především fakt, že odráží skutečnou kvalitu za reálnou cenu.
  • Naproti tomu jeho nevýhodou je, že se málo používá v praxi a klade zvýšené nároky na precizní zpracování zadávací dokumentace ve vztahu k metodě hodnocení kritérií. Navíc je potřeba prokázat příčinnou souvislost mezi preferovanou terapeutickou metodou a jejím upřednostněním před jinou metodou z hlediska terapeutického výsledku.
  • Podle rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a správních soudů nelze do předmětu plnění slučovat vzájemně nesouvisející plnění, aniž by k tomu byl ospravedlnitelný důvod. To platí zejména:
    - pokud se tím současně omezuje počet dodavatelů
    - pokud zadavatelem zvolená kombinace plnění není na trhu obvyklá.
  • Metoda také klade zvýšené nároky na odůvodnění zadavatelem zvoleného postupu a ÚOHS nerespektuje odůvodnění, podle nějž zadavatel usiluje o omezení počtu jednotlivých dodavatelů, aby tak ušetřil na logistických a administrativních nákladech. 

7) Upside down hodnocení 

  • Výhradní hodnocení kvality nabízeného plnění za předem stanovených cenových podmínek.
  • Výhodou tohoto typu hodnocení je nejkvalitnější plnění za nabízenou cenu, možnost určit cenu v intencích daného rozpočtu a nechat uchazeče, aby rozpočet dodrželi při nabídce co možná nejkvalitnějších produktů
  • Naproti tomu je potřeba velice přesně určit hodnotu zakázky, což může být s ohledem na nedostatek zkušeností na českém a slovenském trhu komplikované 

V souladu s popsanými procesními nástroji jsme vytvořili dva příklady modelové soutěže, které kombinují technicko – kvalitativní kritéria a náklady životního cyklu:

  1. Infuzní technika (podle českého Zákona o zadávání veřejných zakázek) - stáhnout PDF
  2. Speciální operační rukavice (podle slovenského Zákona o verejnom obstarávaní) - stáhnout PDF