Ačkoliv je hodnocení kvality produktů náročnější než hodnocení nejnižší pořizované ceny, v praxi zvládnutelné nepochybně je a skutečnou bariéru by nemělo představovat.

Cílem tohoto příspěvku poskytnout základní a stručný návod, jak by hodnocení kvality mělo vypadat. Co je důležité a na jaká úskalí si dát pozor.

Kritérii kvality mohou být dle zákona o zadávání veřejných zakázek například technická úroveň, estetické nebo funkční vlastnosti, uživatelská přístupnost, úroveň servisních služeb, nebo podmínky a lhůta dodání nebo dokončení plnění. Jak je zřejmé z povahy uvedeného výčtu, jedná se jak o kritéria objektivní (číselně vyjádřitelná), tak i subjektivní.

Objektivní kritéria

Za objektivní kritéria jsou považována ta měřitelná, která lze ověřit, neboť vychází z relevantních dokladů, například certifikátů nebo nezávislých odborných studií, či jsou určena účastníkem v nabídce. K vyhodnocení tak dochází zpravidla porovnáním konkrétních číselných hodnot dle předem daného matematického vzorce. Jako příklad lze uvést dobu dodání, technické parametry či (ne)existence některé konkrétní vlastnosti. Objektivní kritéria jsou vhodná také tehdy, pokud zadavatel chce rozšířit okruh možných dodavatelů (resp. chce zamezit diskriminaci některých z nich), ale zároveň si přeje zvýhodnit ty, kteří jsou schopni nabídnout lepší a výhodnější plnění pro zadavatele (či jeho zaměstnance, pacienty).

Použití počitatelných kritérií nedělá zadavatelům větší problémy, i když i zde je nutné dbát na jejich jasné vymezení. Mimo způsobu výpočtu bodů dle jednotlivých hodnot je nutné jasně definovat, co považuje zadavatel za výhodnější.

I když se může na první pohled zdát, že zadavatel hodnotící kritéria stanovil jednoznačně, ve skutečnosti tomu tak být nemusí, mohou rozhodovat maličkosti. Zadavatel je povinen dát dodavatelům zcela jednoznačnou informaci. Pro ukázku nám může sloužit situace popsaná v rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž (dál jen „ÚOHS“) ze dne 26. května 2017 s č. j. ÚOHS-S0119/2017/VZ-16202/2017/531/VNe. V tomto případě zadavatel pochybil tím, že u hodnocené technické vlastnosti „Sieving koeficient pro β2m u high-flux dialyzátorů“ nepřizpůsobil metodu hodnocení skutečnosti, že v rámci plnění požadoval dodání tří typů high-flux dialyzátorů, jejichž sieving koeficient mohl být odlišný. Zadavatel v tomto případě sice jasně stanovil, že pokud je hodnota sieving koeficientu 0,7, pak uchazeč obdrží 0 bodů, pokud je 0,8, pak obdrží 4 body, a pokud je tato hodnota 0,9 a vyšší, pak obdrží 8 bodů. Zadavatel však neupravil situaci, že každý ze tří dialyzátorů jednoho uchazeče bude vykazovat jinou hodnotu sieving koeficientu.

Subjektivní kritéria

Oproti tomu subjektivní kritéria nejsou přímo měřitelná a jejich hodnocení je založeno na vlastním názoru hodnotitelů. Právě proto je rozhodovací praxí vyžadováno jejich jednoznačné vymezení, aby si uchazeč o veřejnou zakázku mohl udělat zcela konkrétní a přesnou představu o očekávání zadavatele. Nicméně je nutné podotknout, že v zahraničí, kde dlouhodobě úspěšně a v mnohem větší míře využívají kvalitativní hodnocení, není tento přísný přístup považován za nezbytný, či je spíše odmítán. A to z důvodu, že zabraňuje dodavateli, jakožto odborníkovi v dané oblasti, nabídnout inovativní či zcela odlišné řešení, jehož výhodnost by mohla být při hodnocení porovnána s dalšími účastníky.

Subjektivní kritérium kvality se musí vázat ke skutečnostem bezprostředně souvisejícím s předmětem zakázky. Typickým příkladem je zkoumání estetických a funkčních vlastností, uživatelské přívětivosti, kvality zpracování. Ve zdravotnictví může být v rámci funkčních vlastností například zkoumáno, jak moc se při nasazování trhají rukavice, případně příjemnost oblečení pro zdravotnický personál na omak.

Při přípravě zadávacích podmínek je i zde nezbytné samotná dílčí kritéria a postup v rámci hodnocení dostatečně popsat. Lze doporučit i upřesnění, zda bude testováno pouze komisí či přímo v provozu. Případně jak bude zajištěno, že vzorky jednotlivých dodavatelů vždy vyzkouší tatáž osoba. Teprve pokud mají pracovníci příležitost vzájemného porovnání konkrétních produktů, mohou reálně zhodnotit jejich vlastnosti i práci s nimi. Takové hodnocení lze pak považovat za rovné.

Vhodnou metodou pro hodnocení kvality je bezesporu reálné porovnání vzorků výrobků určených k dodání, které si zadavatel může vyžádat spolu s nabídkou. Je možné jak u spotřebního materiálu, tak i u přístrojů či jiného druhu vybavení. Vzorky bývají nejčastěji hodnoceny právě prostřednictvím subjektivních kritérií.

Jako vhodný nástroj pro zachování co největší nestrannosti zejména při hodnocení subjektivních kritérií má zadavatel možnost využít tzv. dvouobálkové metody. Její princip spočívá v oddělení informací o nabízené ceně, nákladech, jiných číselných kritériích či identifikace dodavatele od ostatních dokumentů (resp. vzorků), které mají sloužit jako podklad pro samotné hodnocení kvality, jinými slovy, máme na mysli anonymizaci vzorků. I přes předpoklad neexistence přímého střetu zájmů může totiž dojít k ovlivnění vnímání výsledku při zkoušení výrobku, pokud daná osoba dodavatele zná, případně pokud ví, kolik bodů je nutné, aby nabídka v subjektivním hodnocení obdržela, aby se stala první v pořadí.

Neodpovídající míra kvality

Diskutovanou otázkou je potencionální nepřipuštění nabídky účastníka k finálnímu hodnocení (resp. její vyřazení), pokud nedosáhla v rámci necenového kritéria alespoň stanoveného minimálního počtu bodů. I přesto, že je tento způsob standardně využíván na mezinárodní úrovni, dosavadní výklady jej v podstatě nepřipouští.

Za podstatný impuls k respektování a umožnění takovéhoto postupu lze považovat rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) č. C-546/16 ze dne 20. 9. 2018 ve věci Montte SL vs. Musikene, potvrzující možnost vyřazení nabídky, která nedosahovala při hodnocení kvality předem stanoveného minimálního počtu bodů. Dle SDEU se nejedná o bránění řádné hospodářské soutěže, protože se nejedná o podmínku, která by sama o sobě bránila v podání nabídky.

Využití tohoto typu zadávací podmínky vázané na kvalitativní hodnocení by i tuzemským zadavatelům mohlo pomoci odbourat dodávky zcela nekvalitního plnění, jejíž dodavatelé často vítězí pro svou velice nízkou cenu.

Rozhodovací praxe

Rozhodovací praxe ÚOHS a správních soudů je pro oblast hodnocení nabídek zcela zásadní. Doplňuje právní rámec a vymezuje hranici, kdy je hodnocení považováno za rozporné se zákonnými zásadami. I přesto, že četná negativní rozhodnutí mohou navozovat pocit, že správné provedení výběru (zejména na základě subjektivních kritérií) je velice obtížné, není tomu tak. Rozhodovací praxe ÚOHS a správních soudů dává poměrně jasné informace o základních povinnostech. Pokud se jí zadavatel bude řídit, není problém úspěšné zadání zakázky s kvalitativním hodnocením.

Výchozí požadavky na provedení transparentního hodnocení v kontextu rozhodovací praxe ÚOHS a správních soudů lze shrnout do několika bodů. Na uvedených rozhodnutích si můžeme ukázat jak jej efektivně provést, resp. čeho se vyvarovat:

1) Popis dílčích hodnotících kritérií

Pro dodržení základních zásad zadávacího řízení je nezbytné, aby dodavatelům bylo již v době přípravy nabídky známo, co bude předmětem hodnocení, jaké jsou preference zadavatele (tzn. co bude hodnoceno kladně a co naopak negativně), a jakým způsobem bude hodnocení probíhat.

Ve vztahu k problematice koncipování zadávacích podmínek je ÚOHS často odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn 2 Afs 86/2008-222 ze dne 25. 3. 2009. V něm je kladen důraz na jednoznačné a transparentní koncipování zadávacích podmínek takovým způsobem, aby bylo zřejmé, v jakých otázkách a jak konkrétně spolu budou jednotlivé nabídky „soutěžit“ a bylo zřetelně přezkoumatelné, zda zadavatel hodnotil nabídky tak, jak předeslal.

Např. za dostatečně určité nelze označit pojmy jako „nejvhodnější řešení“ či „nejkvalitnější“, neboť takto vymezené hodnocení připouští vícero výkladů (účastníkům nejsou známy přesné zadavatelovy preference). – viz. rozhodnutí č.j. ÚOHS-S156/2013/VZ-17913/2013/523/JDo ze dne 18. 9. 2013.

2) Provedení hodnocení

U průběhu hodnocení je stěžejní, aby proběhlo tak, jak bylo v zadávacích podmínkách vymezeno. Tzn., že pokud jsou uvedeny určité vlastnosti či parametry, které mají být hodnoceny, musí být zkoumány právě a jen ty.

Při hodnocení nelze zohledňovat a v odůvodnění zmiňovat i další skutečnosti, byť jsou pro kvalitu výrobku relevantní. K hodnocení jiným způsobem, než zadavatel deklaroval, došlo v případě popsaném v rozhodnutí ze dne 29. 8. 2013 s č. j. ÚOHS-S149/2013/VZ-16452/2013/514/ZČa, kde komise hodnotila vzorky podle parametrů doporučených znalcem, čímž de facto dodatečně stanovila subkritéria hodnocení.

3) Popis výsledku

Aby mohlo být hodnocení transparentní a přezkoumatelné, je nutné jeho průběh a závěry hodnocení řádně popsat a odůvodnit v předepsaných dokumentech. Zvláště důležité je zdůvodnění bodového ohodnocení u kritérií neměřitelných. Je třeba znát důvody a úvahy, které vedly jednotlivé hodnotitele k přidělení rozdílných bodů nabídkám.

V případě, že zadavatel kromě hodnotící komise pro zkoumání nabídek využije i další osoby (typicky experty či pracovníky v provozu), nelze bez dalšího využít jen jejich závěrů. Musí být přímo zmíněno, zda komise přihlédla k těmto výsledkům, případně do jaké míry je převzala (rozhodnutí z 25.2.2013, č. j. ÚOHS-S450/2012/VZ-3485/2013/521/HKu).

Jako pozitivní příklad nám může sloužit hodnocení v případu č. j. ÚOHS-S0043/2019/VZ-25745/2019/511/ŠNo. Zde ÚOHS neshledal, že by v podrobném popisu hodnocení chybělo odůvodnění, jakým způsobem byly právní rozbory v rámci jednotlivých parametrů hodnoceny a proč jim byly přiděleny/strženy konkrétní počty bodů. ÚOHS tu také shrnul: „podstata subjektivního hodnocení spočívá v tom, že se v něm odráží subjektivní odborný názor hodnotící komise, resp. zadavatele. Hodnotící komise (zadavatel) je sice povinna nabídky hodnotit způsobem, který zadavatel vymezil v zadávací dokumentaci, tedy podle kritérií, subkritérií a parametrů stanovených v zadávací dokumentaci, nicméně podle Úřadu je zcela oprávněné, že zadavatel bude v rámci subjektivního hodnocení porovnávat obdržené právní rozbory i mezi sebou.“

Závěr

Jak je vidět, hodnocení kvality, ke kterému mnoho zadavatelů v České republice a na Slovensku přistupuje s určitou nedůvěrou, je velmi dobře zvládnutelné, pokud se zadavatel bude držet několika jednoduchých pravidel:

1. předmět a způsob hodnocení jasně a dostatečně podrobně vymezí v zadávací dokumentaci, jasné, musí být například to, jaké řešení považuje zadavatel za nejvýhodnější a bude nejlépe ohodnoceno
2. při hodnocení se zadavatel bude držet toho, jak bylo hodnocení vymezeno v zadávací dokumentaci a nic navíc nebude přidávat,
3. pokud zadavatel využije při hodnocení jiné osoby než hodnotící komisi, například znalce, či svoje vlastní pracovníky, musí být z hodnotící zprávy zřejmé, jakým přesně způsobem se výstupy od těchto osob odrazily v hodnocení,
4. hodnotící zpráva musí být napsána tak podrobně, aby z ní bylo zřejmé, z jakých úvah hodnotitelé vycházeli a proč konkrétní nabídka byla zhodnocena tak, jak byla zhodnocena,
5. hodnotí – li zadavatel vzorky, lze doporučit dvouobálkovost, přičemž při hodnocení vzorků jsou vzorky anonymizovány.

V Praze dne 24.2.2020